otevřit v novem okně   
širší teorie projektu NK 205/2

  Zvuková vizualizace

  Obraz:

  Obraz-optický vjem, vnímáme diky světelným paprskům (fotonům které vibrují v určité frekvenci a síle určující barvu a jas) vyzářeným, nebo odrážejících se od materiálu. Prochází do očí, které se skládají z Rohovky, Duhovky, Zornice, Čočky, a Sítnice. Světlo prochází nejprve Rohovkou (která je ze stejných vláken jako bělmo, liší se jejich uspořádáním což se projevuje její průhledností ). Následně prochází světlo kruhovou membránou, Duhovkou, poté zornicí, která koriguje množství světla a hloubku ostrosti, dále je tu Čočka umístěna za Zornicí jejíž svaly mění její tvar, akomodují oko. Na Sítnici, tenké tkáni se promenuje světlo na elektrické impulsy. Zde dochází k prvnímu zpracování obrazu. Světlo je zpracováváno tyčinkami citlivé na jas a modrozelenou barvu, dále jsou zde cípky tří druhu, informující o barvě modré, zelené a Červené. Dochází k transformaci světelné energie na chemickou látku, dalším stupněm v procesu vidění je zakódování veškerých obrazových informací do vzruchových aktivit gangliových buněk sítnice. Tj. dochází k transformaci signálu v elektrické. Tato informace je dále zpracovávána neurony částečkami tvořícími pracovní jednotky mozku(ke konkrétnějšímu popisu se dostaneme později). Máme možnost i prostorového vidění, k tomu používáme čtyř příznaků: statických, pohybových, fyziologických a stereoskopických, to už je podvědomé a vědomé zpracování. Statický odhad určujeme podle vzájemné polohy předmětu, stínu, jasu, rozměru a lineární perspektivy.
  Stává se, že i při sebelepším soustředění nepoznáme ze statického pohledu vzájemný vztah předmětu. K rozeznání vztahu nám slouží pohybová paralaxa. Při pohybu hlavou se nám zdá, že se bližší předměty pohybují rychleji. Fyziologické vidění můžeme rozdělit na Akomodační (zaostření oka na předmět díky změně tvaru čočky), konvergenční (při pohledu na blízky předmět se oči natočí tak, aby se jejich osy setkaly v místě pozorovaného předmětu), z napětí očních svalu mozek odvodí vzdálenost předmětu. Stereoskopické je porovnávání obrazu z obou očí.
  Informaci vnímáme též na základe svých nevědomých a dalších podvědomých a vědomých zkušeností. Jakési informace můžeme vnímat také v podobě zrakových a sluchových halucinací.
  Někdy se nám stává že se na něco díváme a máme představu obrazu. Považujeme jej za skutečnost. Teprve po delším prozkoumání (pohledu) zjistíme, že to co jsme (viděli) není realita. Mozek (rozum, člověk) si totiž obraz nevytváří pouze na základe chemické látky vytvořené v sítnici směrující do mozku, je zde totiž podvědomí. Bylo by zbytečné složité, aby si mozek každou novou přicházející informaci detekoval od základu. To znamená, že informace zpracováváme na základe předešlých zkušeností v podvědomí. Aby to nebylo tak jednoduché je tu ještě nevědomí což jsou kolektivně, ale i osobně vžité symboly.Tyto symboly jak je dobré známo pro nás popsal C.G.Jung, Freud a jiní. K těmto symbolům mozek při svém posuzování informací přihlíží také. No, a teprve teď přichází na radu (snad) vědomí. Vědomí teoreticky uzavírá proces tvoření a chápání obrazu jak jej „známe“.


  Sluch:

  Sluchový vjem vnímáme díky vibracím o určité frekvenci určující tón v rozsahu cca 16Hz-20000Hz. Nad 20 000Hz až do cca 172 000Hz uchem, tyto frekvence vnímáme pouze jako zvýšení intenzity nejvyššího zvuku 20 000 Hz, tato hodnota se mění s věkem a mírou porušení sluchového aparátu. Na vjem má také podíl síla zvuku hlasitost (viz. tab.1). Zvuk se šíří prostředím a my je zaznamenáváme sluchovým ústrojím skládající se z vnějšího ucha, středního ucha a vnitrního ucha. Vnější ucho se skládá z boltce mající zvláštní úlohu při určování směru, zesiluje zvuk o přenáší ho do bubínku který se rozechví v rytmu zvukových vln. Střední ucho tvoří tri jemné kůstky nazývající se Kladívko, Kovadlinka a Třmínek. První z nich dosedá na Bubínek, při jeho rozkmitání se rozkmitá také a tento pohyb se přenáší pres kovadlinku a třmínek na oválné tělísko. Kůstky nejen přenáší zvuk, ale i zesilují. Střední ucho má zároveň ochranou funkci při velké intenzitě zvuku asi kolem 80 Db způsobí nervosvalové reflexy napnutí bubínku a pootočení třmínku, tak aby se vychýlil z normální polohy a zeslabila se intenzita (úhozu). Sníží hlasitost a tím zabrání poškození zvukového aparátu. Vnitrní ucho se skládá z hlemýždě, Cortiho orgánu a sluchového nervu. Jak již bylo řečeno přiléhá třmínek k oválnému okénku na začátku hlemýždě, zvukové vlny přenesené třmínkem na oválné okénko se přemění na tlakové vlny v tekutině uvnitř hlemýždě. Dále jsou v Cortiho orgánu přeměněny vlny na elektrochemické signály. V Cortiho ústrojí jsou vlákna různé délky, jenž reagují na různé frekvence, dlouhé na nízké vibrace a krátké na vysoké vibrace. Jeho funkce je podobná funkci sítnici v oku, přenáší informace o zvukových vlnách do mozku. Přímo do mozku přenáší zvukovou informaci sluchový nerv na než jsou napojeny konečky vláken z Cortiho ústrojí. Cortiho orgán je zdrojem „sluchové dráhy“ probíhající mozkovým kmenem s primární sluchové kury. Narozdíl od poměrně jednoduchého spojení sítnice CGL-V1 systému zrakového, je podkorová část sluchového systému anatomicky mimořádně složitá.
  Vnímáme-li několik zvuku či tónu najednou, dekódují uši každý zvlášť. Narozdíl od očí, které více barev v jednom bode vnímá jako jednu složenou. Bod v tomto smyslu jsou dva či více bodu nepřesahující 1° ve směru pohledu.
Zvuk vnímaný oběma ušima vnímáme binaurálně, což je porovnávání zvukových informací mezi oběma ušima. Lokalizace zvuku se podobá prostorovému vidění. Mozek si vytváří trojrozměrný zvukový obraz. Člověk odvozuje představu o zdroji zvuku ze tří příznaku: rozdílu časových, rozdílu intenzity a akustických stínu. Časový rozdíl rozeznáváme díky umístění uší na stranách hlavy, neleží-li zdroj zvuku přesně v rovině souměrnosti hlavy přicházejí zvukové vlny do jednoho ucha dříve než do druhého, vzniká časové zpoždění.
  Pouze u zvuku nízkého kmitočtu cca 200Hz, jehož vlna je vetší než velikost hlavy nemůžeme přesně zjistit rozdíl hodnot zvuku v levém a pravém uchu a tedy nemůžeme zvuk prostorově identifikovat. Podle intenzity a její změny můžeme rozeznat vzdálenost zdroje zvuku. Každá překážka snižuje velikost intenzity zvuku, toto nazýváme akustickým stínem.
  Zvuk nevnímáme pouze sluchovým orgánem, ale i celým tělem, zvláště nízké kmitočty.(zvuk tělem neslyšíme, ale cítíme somatosenzory na povrchu těla v kostech a některých organech). Zde je třeba dodat, že i barvy světla vnímáme celým tělem, neboť jsou to opět jen frekvence, záleží na citlivosti jedince. Vnímání barev celým tělem není ještě dost dobré prozkoumané. Zvukový obraz dále porovnáváme s nevědomým, podvědomým a vědomým. Stejně jako u optického vjemu.

  Somatosenzorické vnímání:

  Rozdělení somatosenzorických čidel v kůži. Merkleovy disky typu (SA) slowly adapting, optimální podnětem pro jejich podráždění je dotek nebo lehký tlak působící na kůži. Meissnerova tělíska typu (RA) rapid adapting, adekvátní podnět pro jejich aktivaci je jemné chvění do 80 Hz. Ruffiniho tělíska typu (SA - II), optimálně reagují na napínání.
Vater - Paciniho tělíska Vyznačují se neobyčejně rychlou adaptací typu (RA-II), Optimálně reagují na 100 - 300 Hz. Receptory podobné Ruffiniho-Vater tělískům, nalézáme i v kloubních pouzdrech a vazech.



  K dalšímu srovnání zde uvádím výbor z neurofysiologického rozboru vnímání podnětu, převážně z knihy - Úvod do speciální Neurofysiologie, Petra Králíčka a z knih Františka Koukolíka.

  Neurologické zařazení zraku:

  Primární zraková kúra provádí dekódování vizuální informace a přeměňuje ji na nejjednodušší smyslový vjem zvaný pocitek.
Vizuální informace se šíří do tzv. sekundární zrakové korové oblasti někdy též označované jako zraková asociační korová oblast. Je tvořena Parastriální korovou oblastí příslušící k Brodmennovu poli 18. Mediotemporální zrakovou korovou oblastí, příslušící k Brodmennovu poli 19. Inferotemporalní zraková korová oblast, příslušící k Brodmennovu poli 20 a 21. Zadní parietální korovou oblastí, jenž zahrnuje Brodmannova pole 5a, 5b, 7a, 7b, 39 a 40, ke zrakovým funkcím má vztah pouze jeho kaudální část Brodmannova pole 7a.(obr.37a). Po zpracování v primární zrakové korové oblasti je vizuální informace převedena do sekundární zrakové kúry.
  Ventrální cesta je zodpovědná za jemnou strukturální a barevnou analýzu nazíraného objektu.
  Spoj vede pres primární zrakové kury B. area 17 pres paristrální oblast B. area 18 do inferotemporální zrakové oblasti B. area.20, 21.
Dorsální cesta je zodpovědná za lokalizaci a detekci pohybu nazíraného objektu v prostoru. Tento asociační spoj propojuje primární zrakovou kuru B.area 17 s paristrální oblastí B. area.18, mediotemporální zrakovou korovou oblastí B. Area 19 a kaudální polovinou zadní parietální oblastí B. area 7a, tato cesta dále vede do frontálního očního pole B. area 8. Soudí se že veškeré senzorické informace dosahující unimodálních a polimodálních asociačních korových oblastí jsou převáděny do limbyckého systému. Senzorické korové oblasti jsou zprvu senzoricky unimodální. Odpovídají jen na podněty v dané smyslové modalitě. V jejich sousedství se posléze objevují oblasti senzoricky polymodální. Jejich neurony odpovídají na podněty různých smyslových modalit. Například sousedství neuronu citlivého na zrakové podněty je neuron citlivý na sluchové podněty. Kromě toho se vyvinuli oblasti „supramodální“, kde jednotlivé neurony odpovídají na podněty více než jednoho senzorického podnětu. Vizuální pozornost sídlí v Lobus parietalis inferior v zadní části korové oblasti, Laterální pulvinar thalami a Colliculi superiores.

  El,. Stimulace sekundární zrakové kury vyvolá složité zrakové vjemy (pseudohalucinace).


  Neurologické zařazení sluchu:

  Sluch v je umístěn v mozku v Brodmannove poli 41 a 42. Dekódování hlubokých tónu je umístěno anterolaterálně a vysokých tónu posteromediálně). V primární sluchové kure dochází k analýze místa zdroje. V sekundární zvukové kure dochází k "porozumění slyšeného" Část zvukového spektra, vnímáme také somatosenzoricky, tedy jak hmatem, povrchem celého těla tak i některými vnitřnostmi. Somatosenzorická kůra zahrnuje přední parietální korovou oblast Brodmannova pole 3a, 3b, 1 a 2. První dvě pole představují z funkčního hlediska primární somatosenzorickou kuru, která informace promenuje na jednodušší vjem zvaný pocitek. Pokud jde o bolest a teplotu, mechanizmy zajištující jejich vnímání jsou zřejmě lokalizovány již v subkortikální úrovni. Zadní parietální korová oblast zahrnuje Brodmannovo pole 5a, 5b, 7a, 7b, 39 a 40, soudí se že je analogická funkci její kaudální části která má vztah ke zrakovému systému. Sekundární somatosenzorická korová oblast je recipročně spojená s výše uvedenými somatosenzorickými korovými oblastmi a ventrobalsálním jaderným komplexem. Předpokládá se, že má vztah k učení a paměti.

  Mozek všechny pocitky řeší v asociačních korových oblastech.
Asociační korové oblasti se rozdělují na korové oblasti - parasenzorické, prefrontální a paralimbické. Parasenzorické asociační korové oblasti se zřejmě významně uplatňují v procesu vnímání. Jejich úkolem je shromaždovat elementární senzorické informace rozdílných kvalit a modalit a spojovat je do uceleného smyslového vjemu. Rozlišujeme dva tipy těchto oblastí unimodální asociační korovou oblast a polymodální korovou oblast. Unimodální asociační korové oblasti jsou korová pole obklopující primární zrakovou, sluchovou a somatosenzorickou kuru, spojuje elementární senzorické pocitky. Poškození polymodální asociační korové oblasti způsobuje poruchy čtení psaní a praxe. Prefrontální uskutečňuje procesy strategického plánování úmyslného pohybu. Paralimbická asociační korová oblast zahrnuje - ventromediální povrch frontálních laloku (tzv. orbitofrontalní korovou oblast), Gyrus cinguli, gyrus parahippocampalis a přední pól temporálního laloku. Soudí se že úkolem paralimbické asociační korové oblasti je zabezpečovat učením získanou kontrolu nad vrozenými programy motivačního a emočního chování, které jsou umístěny v paměťových médiích v limbickém systému. Odstraněním, nebo narušením se odstraňuje deprese a bolest. Po Zákrocích dochází k pseudodepresím (málomluvnost, emoční otupělost, pokles libida) a pseudopsychopatii (infantilní chování, hyperaktivita, ztráta zábran, promiskuita). V těchto asociačních korových oblastech muže dojít k míšen a záměně vjemu. Což je v malém množství přirozené, ve větším se jedná již o nemoc.

  Mozek komunikuje mezi svými částmi- neurony a synapsemi pomocí el. signálu o různé frekvenci. Produkuje své vlastní rytmy měřitelné Encefalogramem v Hz, jež objevil před osmdesáti lety vědec Hans Berger. Pro zjednodušení rozdělených do pěti skupin – gama 30Hz a více beta: 13 -30 Hz, alfa: 8 - 13 Hz, theta: 4 - 7 Hz a delta: 0,5 - 3 Hz. Pokud jsme hyperaktivní mozek pracuje převážně v hladině gama, jsme-li soustředění a bdělí převažuje frekvenční hladina beta. Třetí hladinou je alfa, stav kdy setrváváme v klidu, uvolněni a soustředění do sebe. Hladinou theta označujeme stav kdy jsme na okraji spánku s aktivací podvědomých složek a konečně čtvrtý stav delta je při hlubokém spánku. Tyto rytmy můžeme dokonce vědomě (ovládat). Nepředstírám, že jsem schopen myšlenku vzorců v našem mozku rozvinout do podrobností, ale muže nám pomoci ukázat, jek se snažíme přizpůsobit světu a fyzicky ho chápat. Mozek uvádí jistým způsobem do pohybu sled činností, které jej vedou zpět k rytmickému vzorci, a tímto návratem se dosahuje dovršení či úplnosti. Mine-li se první krok účinkem a nepodaří se zastavit původní narušení, muže mozek zkusit další postupné kroky. Na základe v nitřních pravidel opakuje mozek tyto operace tak dlouho, až dosáhne souladu“. Nejspíše se to podaří až po namáhavém, složitém a dlouhotrvajícím hledání. Během této namátkové činnosti se vytvářejí další spojení a vzorce činností, jež budou určovat budoucí posloupnost činností.“
Jedna z možných autogenních technik je např. holotropní dýchání, řízená meditace, hudba. Další možností jak dosáhnout řízeného ovládání mozkových rytmu jsou psychowalkmeny. Je možné s nimi přivést mozek do celkem přesně určených frekvencí v oblasti rytmu gama, beta, alfa, theta, delta a tím spojených stavu. Nejznámějším příkladem hudebního, zvukového ovlivňování chování člověka v dnešní době je Muzak (z angl.), termín označující anonymní, uklidňující hudební kulisu ve veřejných prostorách, např. reprodukovanou hudbu v obchodním dome, ve výtahu nebo na letišti.

  Zde uvádím přímý výbor z knihy Psychologie Hypnózy a sugesce, neboť si myslím, nemá cenu tento text nějak doplňovat, či zjednodušovat.

  Str.12- Sugesce je z psychologického hlediska proces, který určuje nekritické přijetí myšlenky.
21- Pokusné osoby v hypnóze vidí halucinaci např. osobu která sedí na kresle a zároveň vidí křeslo. Stejně tak vnímá obrazy člověk poslouchající hudbu. Nejsou ostré jako v reálném světě.
26- Pátý stupen sugesce: schopnost otevřít oči v transu, bizardní posthypnotické sugesce posthypnotické halucinace, kladné a záporné sluchové halucinace,
27- hypnóza je stav nepatrného zúžení a poklesu vědomí, jenž vzniká, ležíme li v klidu se zavřenýma očima a posloucháme přitom tikot hodin nebo jiný monotónní zvuk. Srdeční rytmus se nejdřív o něco zrychlí a poté zpomalí.
V hypnoidním stavu je zúžené vědomí sníženo o něco hlouběji. Je to stav vědomí, který bezprostředně předchází usínání.. Frekvence srdečního tepu a dechu se výrazně snižuje. Hypnoidní stav je charakterizován především pocity únavy, malátnosti, pocitu tíže a tepla. Nepravý spánek se svými vnějšími projevy podobá normálního spánku, nedochází však při něm k takovým fyziologickým projevům, které se projevují u normálního spánku.
V přechodném stádiu dochází k hlubšímu zúžení a poklesu vědomí, s nimž jsou spojeny intenzivnější prožitky z oblasti smyslového vnímání.
  28- tri stádia Hypnózy
somnolence-stav podobný dřímote
hypotaxie-dominuje nehybnost a znecitlivení
Somnambulizmus-stav podstatně restrukturující kognitivní a emocionální složku psychiky.
  30-K hypnóze muže dojít i spontálně ve stavech stresu.
„Hypnotická schopnost“ je schopnost upadnout spontálně do stavu zúženého vnímání určitých podnětu eventuelně reagování na ne a schopnost setrvat v tomto stavu relativně dlouho.
Osoby které mají tuto schopnost vyvinutou jsou schopni denního snění až k extázi, mohou kdykoli rychle usnout, jsou schopny soustředit se na práci tak, že nevnímají okolí.
  32- Das (1958) provedl pokus, ve kterém monotónní zvukové a světelné podněty způsobily, že se objevil útlumový stav. Jeho výsledky rovněž ukázalý že vývoj útlumu se praxi zlepšuje, a kladně koreluje se zvýšenou hypnabilitou.
Na rozdíl od spánku, jenž je charakterizován zřetelnými elektroencefalografickými změnami, zachovávají elektroencefalogramy hypnotického stavu konfiguraci bdělého stavu(Diamant a kol. 1960) V souladu s tím je při studiu podstaty hypnózy aplikována i teorie elektrodynamického pole. Podle této teorie se organizmy chovají jako elektrodynamické systémy, jejichž silová pole je možno přístrojově reprodukovat.
  34-Teorie neurofyziologická
v Hypnotických procesech hraje zřejmě vedle aktivity mozkové kury důležitou roli i aktivita subkortikálních útvaru. Hypnotický stav muže být považován za částečnou psychofyziologickou regresi, které je možno dosáhnout určitou koncentrací pozornosti a raportem.
  35 –Teorie disociační-Podle této hypotézy by se mohlo v hypnóze
objevit sekundární vědomí, tj. skupina nevědomích pamětních stop aktivit, které muže dočasně ovládnout proud vědomí.
  40- v Guzeho pojetí(1953) je hypnóza dynamickým stavem a hypnotické odpovědi mají význam jakožto indikátory určité organické osobnosti „pokusné osoby“. Hypnotický stav sám o sobe je alternován funkčním stavem blíže nedefinované emocionální povahy , kterou však lze označit takovými pojmy jako strach, vztek nebo láska. Hypnóza závisí na psychodynamických aspektech a na emocionálních zkušenostech subjektu.
  42. Hypnotický stav je chápán jako emocionální reakce i o zvýšené intenzitě a neurofyziologie hypnózy není ničím jiným než neurofyziologií emocionálních reakcí.
  49-Práce Crawfordové (1994) a Gruzeliera (1992) naznačují ve zkoumání psychofyziologie hypnózy trend, se zájmem o theta vlny.
  50-Sugesce mohou být účinné i v hluku. Vliv rysu sugesce nelze podceňovat.
Podle Eysneka (1957) lze předpokládat, že různým lidem vyhovují odlišné podmínky a že zatímco extraverti a hysterici mohou být snáze hypnotizovatelní za hluku, neklidu a při jasném světle, introverti a úzkostní lidé mohou být snáze hypnotizovatelní v naprostém klidu a tmě.
  62- Hypnotizace náhlím silným působením je podle Whitlowa (1958) považována za nebezpečnou pro zdrav pacienta zvláště u nemocných, a u lidí trpících onemocněním srdeční cévní soustavy, u těhotných žen a dětí.
-Chersonskij a Vecner (1930) zdůraznili velký význam rytmických podnětu při vzniku hypnózy. Zjistili že rytmické podněty jsou homogennější než nerytmické, malé a velké frekvence navozují hypnózu lépe než střední. Ivanov-Smolenskij se pokusil o mechanizaci hypnotizace aplikací monotónních světelných a akustických a tepelných podnětu.
Velká pozornost byla věnována takzvané ablační technice, při niž se využívá podminování.Tzv. ablační hypnóza je podminována současným působením indiferentních podnětu (např. melodie, prostředí). Hypnózu je možné vyvolat pomocí zvukového záznamu, nebo videotechniky.
Pokud je tělo ve svalovém napětí je těžko hypnabilní.
  80- Rumunský psycholog Gheorghiu (1963) vyzdvihl nutnost specielních výzkumu představ s využitím hypnózy.
Zkoumáním trvalosti a verifikace představ se zabýval Balanesku a kol (1963). Vyvolávali určité halucinace a jejich pokusy dokázaly, že představy pokusné osoby, založené na sluchovém vnímání mohou dosáhnout až intenzity skutečného vizuálního vnímání.
U jednotlivých smyslu v hypnóze můžeme vyvolat sen , v jeho obsahu můžeme najít odraz určitého podnětu. Sny však nejsou jen prostou reakcí na určitý podnět. Nebo podněty. Mohou se v nich uplatňovat i potřeby, přání a různé vlastnosti osoby.
88-Ukázalo se že není podstatný rozdíl mezi změnami vegetativních funkcí, které byly naměřeny v přirozených podmínkách a mezi změnami naměřenými v odpovídajících fázích hypnotického stavu.

  Lucidní snění:

  Druh sugesce je takzvané Lucidní snění.
Lucidní snění je snění při kterém víme, že sníme. Tento termín byl zaveden Frederik van Eeden, který použil slovo "lucidní" ve smyslu jasného vnímání. Lucidita obvykle začíná uprostřed snu, když snící zjistí, že probíhající zážitek není z fyzikální reality,nýbrž, že sní. Často je toto poznání snícího spuštěno tím, že zaznamená něco obvykle nemožného nebo nepravděpodobného jako třeba létání nebo setkání s nebožtíky. Někdy lidé začnou snít bez zaznamenání nějaké stopy snu; proste náhle zjistí, že sní. Menšina lucidních snu (podle LaBerge a kol asi 10%) je důsledkem návratu do REM spánku (snění) přímo z probuzení bez porušení reflektivního vědomí. Základní definice lucidního snění neříká nic více než, že jde o uvědomění snění. Nicméně kvalita lucidity muže být velmi rozmanitá. Pokud je lucidita na vysoké úrovni, pak vše prožívané ve snu je vnímáno s vědomím, že zde není žádné reálné nebezpečí, a spíte v posteli a probuzení trvá krátce. S luciditou na nízké úrovni si lze uvědomit určité skutečnosti, jako třeba létání nebo vaše změněné chování, ale již nestačí na uvědomění toho,že lidé jsou zde jen reprezentací snu, nebo toho že neutrpíte žádné fyzické poškození asi si neuvědomíte, že jste vlastně v posteli. Lucidita není synonymum ke snové kontrole. Je možné být lucidní a mít malou kontrolu nad obsahem snu a obráceně, lze mít velký podíl na kontrole snu bez vědomí, že sníte.
  Při Lucidním snění muže nastat pocit těla mimo tělo, kdy se jakoby fyzicky „odpoutáme“ od těla, Spíše jej pro tuto chvíli nevnímáme. V tomto stavu můžeme provést, mýt pocit například rotace těla, aniž by jsme se pohli. Kreativní potenciál snu je legendární. Mozek je v REM spánku vysoce aktivní, což mu umožňuje vytvářet neotřelé kombinace jevu a objektu v jejich snové bizarnosti. Ta samá neotřelost dovoluje pružnost myšlení v denním živote, jež se projeví jako zvýšená kreativita. Lucidně snící využívají tuto kreativitu pro řešení problému a uměleckou inspiraci..
Zážitek lucidního snu jasně demonstruje úžasný fakt, že svět který vidíme je pouze konstrukcí našich myšlenek.
Lucidní snění se lze naučit různými způsoby, jedním z nich je vizualizování si nějaké aktivity.


  Lucidní snění či sugesce se využívá při psychologických technikách Katatimního prožívání, přesněji Katatimního prožívání obrazu. „Technika „ katatimního prožívání spočívá v představování si určitého obrazu v mysli a jeho postupné rozvíjení do „příběhu“ z kterého lze usuzovat na psychologické rozpoložení prožívajícího člověka. Zde působí stejně jako při snění, Lucidním snění či sugesci okolní podněty, které ovlivňují samotný stav, pocity a s nimi spojené vizualizace.



  PROJEKT:



  V tomto projektu bych chtěl za pomocí zvuku tvořit obrazy, dej s vysokou emotivnosti a vysokou reálností prožitku. Dosáhnout maximální sluchové představivosti. Dosáhnout stavu Lucidního snění, čí sugesce ve které zvukový záznam bude formovat obsah, ale zároveň bude ponechávat prostor pro vlastní kreativní asociace a tvorbu.
  T. S. Eliot popisuje sluchovou představivost takto, "Sluchovou představivostí rozumím cit pro slabiku a rytmus, který proniká hluboko pod podvědomou úroveň myšlenek a citu a osvěžuje každé slovo, noří se k nejprimitivnějšímu a zapomenutému, vrací se k původu a něco přináší zpět, hledá začátek a konec. Nepochybně pracuje prostřednictvím významu, či alespoň nikoli bez významu v běžném slova smyslu, a spojuje staré, zapadlé a ošuntělé se současným, novým a překvapujícím, ty nejdávnější způsoby myšlení s těmi nejcivilizovanějšími. (Funkce poezie a funkce kritiky,1933)“
  Ty nejfantastičtější kreace vznikají přímo v nás. Jsou Ovlivňovány, aktivovány okolím, v tomto případe sugescí zvuku, zvukem.
Díky tomu že žijeme v podobných sociálních společnostech máme podobné uvažování, nevědomé děje. Tyto děje se nazývají instinktivní a drivy. Instinktivní jsou motivace při nichž se aktivuje geneticky determinovaný program chování. Drivy jsou motivace při nichž se aktivuje geneticky determinovaný program chování, který je však modifikovatelný naučenými schopnostmi jedince. Máme vytvořenou určitou zástupnou symboliku pro věci a děje kolem nás, jenž uchováváme v podvědomý a nevědomí, a za pomocí nichž chápeme. Symboly nejsou pouze slova, ale i barvy, zvuk, pocit, hmat. To že symboly nejsou jen obrazy opomenuli i tak velcí myslitelé jako Freud i Jung. "Symbolizmus od smyslové prezentace k hmotným tělesům je nejpřirozenějším a nejrozšířenějším ze všech symbolu" (Whitehead-Symbolizmus jeho význam a účin).
   Tyto pocitky mohou či popřípadě zastupují jeden druhý a tvoří vjem. Člověk je schopen si vybavit vjem i v tom případe nejsou-li zastoupeny všechny pocitky, ale jenom část, nebo jen jediný pocitek natolik diferencovaný k vjemu, že vzbudí vjem celý.
  Vybral jsem si zvukový vjem pomocí kterého bych chtěl stimulovat také další modality a tím proniknout do lidské obrazotvornosti.
Už použití prostorového zvuku dokáže vyvolat velmi sugestivní "obraz" nejlépe se zavřenýma očima. Zdravý člověk přijímá informace z vnějšku převážně zrakem až 90%. Pokud tento smysl omezíme nebo částečně dočasně odstraníme, nahrazujeme si tento vjem jiným v té chvíli nejsilnějším z podnětu např. sluch a tvoříme si z něj jakýsi pseudoobraz. Cab Calloway napsal "Člověče, když jdu dolu po osmé avenue, vidím rytmy, ne město."Stimulace jedné smyslové modality, která způsobí prožitek v jiné smyslové modalitě se jmenuje synestézie. Synestézie se objevuje častěji u žen. V porovnání s kontrolami se u žen se synestézií zároveň aktivovali „vyšší“ zrakové asociační oblasti, zvláště zadní dolní temporální kůra a oblast na hranicích temenních a týlních laloku.(V případě synestézie, slovo „barva“, primární zrakovou oblast neaktivuje). Pro vetší citlivost žen se přiklání i studium mozku.
  Při studii činnosti mozku spjaté s emotivitou byla mapována PET. Pocit subjektivního smutku je u zdravých jedinců spjat se vzestupem aktivity dolní prefrontální kury. Subjektivní pocit štěstí je spjat s poklesem aktivity v sekundárních asociačních kortexech. Kromě výše zmíněných rozdílu chápání modalit mezi ženami a muži, uveřejněné studie mluví o rozdílech topografie aktivovaných oblastí v průběhu emoční reakce mezi muži a ženami. Pokud si navodili smutné vzpomínky, projevily se aktivace dolní části frontální kury a kury orbitofrontální, která byla u žen oboustranná, u můžu převážně levostranná. Dá se říct, že jsou ženy z fyzikálního hlediska citlivější.
  Máme možnost i opačného sledu děje, který se odehrává v oblasti mozku, kterou nazýváme Wernického pole. Tato oblast je zřejmě nutná pro pochopení významu slyšené a psané reci. Za tímto účelem je také propojena se zrakovou a sluchovou korovou oblastí. Mechanizmy které mají přímí vztah k reci leží mezi primárním sluchovým centrem a gyrus angularis.
  Tato struktura má zřejmě tu funkci, že v případě sledování grafického psaného textu transformuje visuální slovní symboly tak, aby mohli ve Wernického poli vyvolávat fonetickou podobu sdělení. Teprve poté muže být obsah psaného textu pochopen. Ke zvuku a k nim přirazeným asociacím, lze přirovnat lexikon.
Lexikon je systém přiřazující slovům význam. Lexikon se považuje za součást obecného systému paměti poznávání. Existuje sice veliký počet slov, nicméně téměř nekonečný počet vet majících smysl.
   V pseudovizualizaci záleží jak hluboko se (posluchač) vnoří do svých představ. Tento stav se pro něj muže stát momentální realitou, jelikož se jeho já natolik zžije a zároveň se oprostí od fyzického těla, že je pro něj pro tuto chvíli to jediné co prožívá.( viz. např. Lucidní snění, sugesce) V podstatě slyší i obrazy. Svět je obohacen o myšlenkovou změnu, nejen děje. Srovnáme-li (klasický) obraz, vid se zvukovou vizualizací, dojdeme k „závěru“, že nevýhodou obrazu, vidu je jeho statičnost. Dalo by se říci, že z něj cítíme statický prožitek. Prožíváme-li ho déle unavuje nás a prožitek slábne. Vnímáme jej spíš nárazově. Kdežto hudba, zvuk tím že se děje, probíhá v čase neustále se promenuje a sni i prožitek je aktivní. Cítění v čase také unavuje, ale jako celek ne jeho části. Nenudí nastává se statickým, neustále se děje, a žije. Zvuk používá také více prostoru, prostoru casu k čemuž přispívá vlastní produkce, tedy snění.
  Naskýtá se přirovnání s virtuální realitou. Zde se vytváří obrazy, svět předem vytvořený třeba i tím samým člověkem, ale je to vizualizace předem determinována. Setkává se zde s obrazem, zvukem i hmatem a je mu dovolen omezeny pohyb, jelikož je vědomě spojen s tělem.
  Bližší je přirovnaní se snem. Kde prožíváme reálně v uvozovkách vše. Příkladem jsou tzv. živé sny, ze kterých se běžně probouzíme se zmatením a někdy trvá dost dlouho než si člověk uvědomí, že to byl jen sen. Tzv. denních snu lze dosáhnout např. Hypnózou, viz výše. Sny víc než cokoli jiného vznikají na základe nevědomích a podvědomích podnětu.
Pomocí zvuku vytvořím jakoby virtuální realitu, která je omezena pouze jedním vjemem a samozřejmě (posluchačem).
  Při normálním vnímaní čehokoli si stejně vytváříme (sen) o tom co vidíme, vnímáme. Příkladem co lidi dělají když vnímají je praktická kritika I. A. Richardse, která přinesla sérii odhalení toho, co lidé dělají, když čtou báseň, „Změní ji podle toho jak se jim to hodí“. (1978),
Mozek přijímá všechny vjemy a tvoří z něj jeden, ale dokáže i z jednoho vytvořit všechny. A znovu vytvořit ten jeden ucelený. Dokáže ještě víc vytváří si svůj vlastní svět do kterého mužem nahlídnout např. diky snům, Lucidním snům, hypnózou, katatimním prožíváním obrazu, prožitkům z virtuální reality, hudby....a mému projektu.
  Nevýhodou je vysoké vypětí je těžké zážitek opakovat nebo v něm po přerušení pokračovat. Někdy je zapotřebí delší čas na zotavení, nenásilného, především psychického uvolnění.

  Samozřejmě jde použít jakákoli zvuková kulisa, záleží od jedince jakou má invenci a představivost. Zrovna tak jako při pohledu na jakékoli dílo (pokud nebudeme mít invenci nebudeme ani v realistickém obraze vidět víc než zmet (a kdo ví jestli).
  Pocity lze ovlivnit k hlubším prožitkům pomocí nízkých kmitočtu až k silným emocím.
  Emoce jsou velmi důležitou součástí projektu, díky nimž se člověk snadněji ponoří do produkovaných vjemu. Komponenty emoce jsou tzv.: afektivní - vlastní citový prožitek; kognitivní - vědomí daného pocitu a příčiny; konativní - nutkání k určitému vzorci chování
Emoce máme podvědomě spojeny s nízkou frekvencí, která provází bušení srdce o intenzitě cca 70 - 240 impulzů - vibrací/za min.“ Podprahové hloubky jsou nabity rezonující ozvěnou kmenových rohu a starověkých bubnu. M. Mc Luhan(1964)“ Bušení srdce je podvědomě spojeno např. s velkým fyzickým vypětím. Netřeba připomínat emoce jako jsou strach, radost, atd.., spojené se srdeční frekvencí o velké intenzitě. Naproti tomu Teorie Cannonova tvrdí, že “fyzické oddělení orgánu od mozku nemá vliv na emoce“. Podle mého jen fyzicky, psychicky je to něco jiného.
  Dalším článkem ve funkčnosti projektu je Hyperventilace. Hyperventilaci vyvolává nadměrná tělesná zátěž, strach, hysterie, bolest, vzrušení..
Klidová frekvence ventilace je, za 1 min: 0,5l; 12-16 vdechu. Max. ventilace 3,5l; 40 duchu. Jelikož se učíme ze vztahu orgánu ...
Téměř všechny vlivy, které aktivují vasomotorické centrum zvyšují plicní ventilaci. Během svalové činnosti se zvyšuje ventilace. Vzestup teplot zvyšuje ventilaci jednak urychlením metabolismu a taky stimulací respiračního centra zvýšenou aktivitou. I pasivní pohyb zvyšuje plynní ventilaci.

  Petr Králíček ve své knize píše: "Při velkém stresu se spouští Sympatoadrenální systém (SAS). K aktivaci SAS automaticky dochází při emocích, úleku nebo zuřivosti. Tyto emotivní stavy jsou spojeny s útěkem, nebo zápasem na život. Účelem aktivace SAS je připravit vnitrní prostředí metabolizmu na náročnou ivestivní svalovou práci. Aktivace SAS vede k následujícím změnám:

a)vzrůstá arteriální krevní tlak krve stimulace srdeční činnosti a vzrůstem venósního návratu při venokonstrukci.
b)krev je přednostně přesunována do kosterních svalu na úkor splachnické a renální cirkulace.
c)Dochází k útlumu činnosti gastrointestinálního ústrojí, neboť není v dané situaci nezbytná.
d) dochází k dilataci bronchiolu. Výsledkem je pokles odporu v dýchacích cestách a snazší ventilace plic.
e) Zvyšuje se mentalita.
f) Dochází k metabolickým změnám, které mají tri složky - lipomobilizaci, glykogenolýzu a glukogenesi. Lipomobilizace poskytuje volné mastné kyseliny jako vydatný zdroj energie pro svalovou činnost. Jaterní a svalová glikogenosa a jaterní glukogenese používající laktátu uvolněného z pracujících sval, dodávají pro energetické reakce k dispozici glukózu. Ta však musí být rezervována především pro ústřední nervový systém, který je na ni zcela energeticky závislý. Při stresu dochází k aktivaci analgetického systému dochází k stresové analgesii, tj. vzrůstu prahu pro další působení bolesti při stresu. Aktivace analgetického systému mozku je při působení stresu zprostředkována uvolňováním tzv. endrogenních opiátu, Které vykazují stejný účinek jako alkaloid opia, morfin. Endogenní opiáty nemají pouze analgetický efekt, ale i radu účinku vegetativních (např. útlum rastrointestinárního traktu, útlum ventilace), hormonální (uvolňování prolaktinu) a behaviorálních (eufórie, stimulace chuti k jídlu a pocit žízně)."

  Fyzická část projektu:

  První fyzickou částí je (Surround systém). Surround systém je rozmístěn kolem těla, tak aby byl zajištěn co nejdokonalejší prostorový zvuk. Výhodou je relativní eliminace pohybu (posluchače) vůči systému. Pokud je (posluchač) mimo optimální oblast poslechu snižuje se rapidně dojem přesného definování zvuku a s ním jeho prostorovost.

  Druhou fyzickou částí projektu je vzduchová matrace do které si dotyčný lehne. Vzduchová matrace podpírá celé tělo, linie pátere zachovává přirozený tvar, matrace podpírá rovnoměrně celé tělo, nepřerušuje krevní oběh. V leže se rozdíly průtoku krve v tele téměř anulují, což přispívá k snadnějšímu a rovnoměrnějšímu okysličení krve, a tím k zmenšení zátěže dýchacího ústrojí. Uvolní se páter a svalstva, zároveň se uvolňuje i nervový systém. Uvolnění působí kladně na psychiku a je základem k plnému vyžití. Jelikož je matrace plna vzduchu jenž je v tomto případe tepelným izolantem je přirozeně udržována teplota těla. Nedochází k podchlazení a minimalizuje se pocit dotyku s podložkou, tělem.
  Složka nízkých kmitočtu, které jsou spojeny s emocemi viz. výše jsou vyzařovány do matrace. Přímým kontaktem lehátka s tělem docílím přenos frekvencí na (posluchače), a tím ho mohu přímo stimulovat. Nízké kmitočty jsou slyšet při šíření vzduchem ve volném prostoru pouze za předpokladu vysoké intenzity, jež není příliš příjemná a zdravá pro sluchový aparát. Tohoto nepříjemného faktu se vyvaruji právě přímím kontaktem s matrací do kterého je (re)produkováno spektrum nízkých frekvencí, které v uzavřeném prostoru působí na steny. Jelikož jsou steny v tomto případě pružné tak v podstatě synchronizují se změnami tlaku v matraci. Frekvence jsou i při nízké intenzitě velmi dobré zřetelné a to taktilně, což psychofyzicky zvyšuje pocit prožitku a síly zvuku.


   Posléze budu tvořit v tomto projektu „hudbu“, zvuky, rytmy, atp., jenž budou vycházet z rytmu, frekvencí nejbližších lidským stavům. Například frekvence mozku a jejich kauzální vztah k dějům probíhajících v mozku “duši“ člověka, stejně tak použiji srdeční a dechové frekvence.
Samozřejmě jde použít jakoukoli zvukovou kulisu (nehledě na to, že je možné stimulovat jakýmkoli stimulem). Pokud budu respektovat to o čem tady píšu, je jasné, že musím být opatrný a vyvarovat se nebezpečným frekvencím, popřípadě je mýt co nejvíc pod kontrolou.
„ Kenyattaovy postřehy o magii lásky u Kikuju. Je velice důležité naučit se používat kouzelná slova přesně a s radou intonací, protože účinné použití kouzla v podstatě závisí na vyrčení slov v rituálním poradí.“


  Tento projekt nevznikl z žádného náhlého popudu génia. Všechny věci se vyvíjejí radu let a vezmeme-li to od základu celý čas.
Myšlenky, které formují tento projekt jako i mě poletují ve vzduchu a „kopou“ různé lidi v různém čase přičemž jeden vymyslí ono a druhý tamto.
Stockhausen k vyvolání "děsivého efektu" použil extremně dlouhou varhaní píšťalu s frekvencí pod hranicí slyšitelnost - vibrace které se přenesly na břišní stenu a střevo způsobily že se část obecenstva podělala.
Podobný projekt vodního lužka mel jakýsi američan v letech 1960-70 ale ve formě vany, naplněnou kvůli lepšímu přenosu kmitu olejovitou tekutinu do které byl celý ponořen a reprodukční soustava byla namontována do sten nádoby a přímo přenášela tlakové vlny pres kapalinu na tělo.
Projekt se skládá mnoha různých částí, ať už fyzických nebo koncepčních. O těch fyzických jsem se zmiňoval doposud, nyní přichází rada uvést některé koncepční. Koncepční stejně jako fyzické vycházejí z popudu přítomné doby. Termín přítomná doba je velmi nepřesný, a koncepce které ji tvoří nejsou tak dnešní jako minulé . Někdy (převážně) zjistíme, o myšlenkách současných, že jsou myšlenkami zplozenými v dobách minulých a někdy převyšují dobu dnešní.
Jedním z hlavních proroku byl Marshal Mc Luhan výbor z jeho slov (písma) uvádím v textu zde uvedu alespoň část, jenž by mohla být předzvěstí mého směru v budoucnu.

  „Technologický vývoj směřuje k tomu, aby se za stále méně produkovalo stále více. Tento trend mužem překonat jen, tím, ze informace vložíme přímo do lidského nervového systému. Pokud před námi leží vek" mozkových transplantací", bude možno zásobovat každou novou generaci "mozkovými tisky", které zaživa a přímo poskytne dobová intelektuální elita. Místo aby si člověk kupoval díla Shakespearova či Erasmova, bude moci získat otisk jejich skutečné mozkové percepce a erudice, a to cestou elektoecefalografie.“(1970)M. Mc Luhan

  „Po rozšíření či převedení našeho centrálního nervového systému do elektromagnetické technologie je dalším stádiem prenosu našeho vědomí do počítačového světa.“1964)M. Mc Luhan


  Byl bych nerad pokud by se k mému projektu přistupovalo a nebo by se posuzoval jako k objekt. Na první dojem zaujme design, který vychází (pouze) z funkce samozřejmě s trochou estetiky. Bylo by to jako soudit obraz podle rámu.



  Je třeba si uvědomit, že lze k tomuto projektu přistupovat pouze individuelně.
Bez přímého kontaktu jedince nemá tento projekt smysl !


  použitá literatura:


• • Elektroakustika do kapsy-
• • Reprosoustavy –
• • Reproduktory a reprosoustavy -
• • Rádio (80/1)
• • VTM (99/2)
• • Ozvučování - Ctirad Smetana
• • Měření hluku -
• • Úvod do akustiky pro hudebníky- Antonín Špelda
• • Orchestrace –
• • Léčení zvukem -
• • Nadpříroda -
• • Patofyziologie dýchání- František Paleček
• • Fyziologie dýchání - Jana Slavíková
• • Úvod do speciální Neurofyziologie - Petr Králíček
• • Vybrané přednášky o vztahu mozku a chování - František Koukolík
• • Malé tajemství života –
• • Psychologie hypnózy a sugesce- Jiří Hoskovec, Simona Hoskovcová
• • Katatimní prožívání obrazu
• • Výbory z díla C. G. Junga - I,II,IV
• • Člověk a symboly – C. G. Jung
• • Stavy vědomí -
• • EEG -
• • Média a elektronická kultura - Marshal Mc Luhan
• • Reálně o virtuální realitě - S. Austakalnis, D. Blatne
• • Neurotechnologie, mozek a souvislosti- J. M. Valuch
jm
<